Leden 2010

Rudný důl Harrachov

27. ledna 2010 v 22:28 Úzkorozchodné dráhy
V seriálu o úzkých kolejích tentokrát zavítáme do našich nejvyšších hor - Krkonoš. Zde na dohled od skokanských můstků v Harrachově se rozprostírá rozsáhlý dobývací prostor hlubinného rudného dolu. Po II.světové válce konkrétně v roce 1947 jsou v lokalitě mezi vrchy Ptačinec a Čertova hora zahájeny průzkumové práce s otvírkou ložiska. Areál dolu se nachází na levém břehu Mumlavy cca 1 km od známého Mumlavského vodopádu. Vlastní těžba byla zahájena v roce 1957 a trvala až do roku 1992, kdy byla pro nerentabilitu zastavena. Poslední vůz rudy byl z dolu vyvezen 30.09.1992. Za toto období tu vznikl rozsáhlý systém štol a komínů o délce téměř 27 km. Systém dolu je tvořen štolovým patrem, ze kterého je vchod do slepé jámy, na níž je umístěno 7. podzemních pater. Nejnižší patro dolu se nalézá v hloubce 350 m pod povrchem. Slepou jámou se rozumí svislé důlní dílo jež neústí na povrch. Strojovna s těžním strojem včetně lanovnic je umístěna v podzemí dolu a nahrazuje tak obvyklou těžní věž. Dopravu v dole zajišťovala úzkorozchodná dráha s provozem akumulátorových lokomotiv Metallist, výrobek firmy BBA (Betriebs für Bergbauausrüstungen). Ruda zde těžená se využívala především v chemickém a hutním průmyslu.
Důl jako takový nepostihl po ukončení činnosti osud podobných provozů, ale byl postupně přebudován na hornické muzeum. Z povrchových objektů dolu se do dnešních dnů zachoval objekt provozní budovy, skladových dílen, trafostanice, budova zásobníků a skladů. Provozní budova a skladové dílny po rekonstrukci využity pro ubytovací prostory, sklady našly uplatnění jako zázemí dřevozpracujícího závodu a objekt zásobníků byl přebudován na expozici muzea. Volná prostranství areálu dolu prošla rekultivací a následně zastavěna novými ubytovacími objekty apartmánů.
Od roku 2003 je pro veřejnost zpřístupněna prohlídková trasa o délce cca 1000 m. Expozice byla umístěna v tzv."štolovém patře", zbytek systému je zaplaven vodou a tudíž je nepřístupný. Podzemí zůstal autentický vzhled rudného dolu. Zachována zůstala síť úzkorozchodné dráhy (zasypána štěrkovou drtí), dále se zachovalo kompletní vybavení strojovny s elektrickým těžním strojem a těžními klecemi. Zachována je též dobíjecí stanice důlních akumulátorových lokomotiv v četně jedné z nich. Na trase jsou po různu rozmístěny důlní vozy, nákladače a razící technika. Prohlídková trasa má instalované nové osvětlení. Na povrchu vznikla v objektu zásobníků expozice mapující historii dolu. Vystaveny tu jsou důlní mapy, historické fotografie, předměty související s těžbou a zpracováním zdejší rudy. Část expozice je věnována také sbírce minerálů. Provozovatelem muzea je harrachovská firma ADOS CZ a.s.


Hlavní dopravní chodba
Větrací štola u ventilátoru.
Důlní nakladač v hlavní dopravní chodbě ve štolovém patře.
Náraží a svislá jáma s dvojící těžních klecí.
Strojovna dolu spolu s těžním strojem.
Tunel ze strojovny k lanovnicím.
Nabíjecí stanice akumulátorových lokomotiv v podzemí dolu.

Rašelinová dráha ve Františkových Lázních

22. ledna 2010 v 22:41 Úzkorozchodné dráhy
V dalším díle putování po úzkých kolejích zavítáme do západních Čech. V dnešní době svým provozním zaměřením jediná, dříve však patřící mezi početnou skupinu těchto drážek. Ano je řeč o přepravě rašeliny (slatiny) v lázeňském městě Františkovy Lázně. Zde se do dnešních dnů zachovala v provozu úzkorozchodná dráha, která dopravuje vytěženou rašelinu (slatinu) ke zpracování do místních slatinných lázní. Ta se po patřičné úpravě využívá k léčebným procedurám místních lázní.
Dráha o rozchodu 600 mm s proměnou délkou okolo 1 km je tvořena hlavní tratí, jež se v prostoru slatin větví na 2 samostané větve, jež směřují do jednotlivých těžebních lokalit. Vozidlový park tvoří jedna lokomotiva typu BN 30 R (v.č.005/r.v.1959 ČKD Praha Radotín) a několik standartních výklopných vozíků známých z provozu cihelen a stavebních drážek. Donedávna se v areálu lázní nacházela druhá zde provozovaná lokomotiva typu MD 2 - dnes v majetku soukromé osoby. Všechna kolejová vozidla obdržela na přelomu let 2007/2008 slušivý tmavězelený nátěr. Vlastní nakládka slatiny se provádí korečkovými rýpadly, vykládka pak samočinně z vozíků přímo na deponii suroviny. Odkud se korečkovým rýpadlem nakládá k dalšímu zpracování.
Trať začíná v areálu slatinných lázní III kde se nachází zastřešený prostor vykládky suroviny a potřebné zázemí dráhy. Po opuštění areálu trať prochází areálem lázeňského parku v souběhu se Slatinným potokem na jeho levém břehu. Trať č.148 Cheb - Aš podchází pod železničním mostem. Most samotný je společný pro drážku, potok a místní pěší cestu. Za mostem se trať dělí na dva základní směry, kdy v přímém směru přechází přes potok na jeho pravý břeh a vstupuje do vlastní těžební lokality. Tato lokalita je v současné době pro těžbu uzavřena a trasa dráhy je zde postupně snášena. Druhá větev se odděluje úvratí a v souběhu s náspem železniční trati č.148 pokračuje do druhé těžební lokality jež zůstává prozatím v činnosti. V provozu je zde na nakládce kolejové korečkové rýpadlo, jež se pohybuje po vlastní kolejové dráze, která se mění s postupující těžbou. Od tohoto místa pokračuje dlouhá léta nepoužívaná větev dráhy mizející ve vzrostlé bujné vegetaci.
V době mé návštěvy (duben 2009) byl systém dráhy mimo provoz a probíhala redukce kolejové sítě. Budoucnost dráhy je značně nejistá....


vozidlový park úzké © Rostislav Kolmačka
BN 30 R (Praha Radotín 005/1959) a souprava výklopných vozíků v areálu Slatinných lázní
(© Rostislav Kolmačka)
Výjezd drážky z areálu Lázní III
Další kolej z areálu Lázní je v současnosti odpojená od zbytku kolejové sítě a postupně ji pohlcují náletové dřeviny.
Průchod drážky areálem lázeňského parku.
Průchod drážky pod železniční tratí Cheb - Vojtanov/Hranice v Č. (148)
Úvrať mezi těžebními lokalitami. Přímá kolej vedoucí přes most je postupně snášena...

Likvidovaná část sítě úzkozorchodné dráhy.
Již delší dobu nepoužívané pokračování drážky okolo slatin mizející ve vzrostlé vegetaci.


Poslední zlatý důl v Čechách

7. ledna 2010 v 22:27 Úzkorozchodné dráhy
V roce 1982 nedaleko Kašperských Hor byl zahájen geologický průzkum zdejšího zlatonosného ložiska. Ten prováděl až do konce roku 1993 státní podnik Geoindustria Praha. Poté získala práva na průzkumové práce česko-kanadská těžení společnost TVX Bohemia důlní a.s. Ta zde setrvala až do roku 1998, kdy byl další průzkum firmě zakázán. Tehdy se proti postavili jak zastupitelé města Kašperské Hory tak ekologičtí aktivisté.
Vlastní průzkum spočíval v otevření lokality průzkumnou štolu Naděje v masivu Suchého vrchu. Ta se razila od jara roku 1989 (původně nesla název Mír), úvodním překopem o délce 800 metrů. Kromě této hlavní chodby byly vyrubány směrné chodby do stran, překopy což celkově dává délku důlního díla okolo 3 km chodeb. Při ražení se prováděl geofyzikální průzkum a tzv. metalometrie což je metoda pro zjišťování obsahu zlata ve vzorcích půdy. Průzkum prokázal, že v plánované lokalitě těžby se nachází až 64 g zlata na 1 tunu rudy. Vlastní odhad těžební společnosti pak dával součet cca 100 tun vytěžitelných zásob zlata v této lokalitě.
K dopravě rubaniny se používala důlní dráha s lokomotivním provozem. Hlavní chodba je vybavena dvoukolejnou tratí, ve směrných chodbách pak tratěmi jednokolejnými. Provoz zajišťovaly akumulátorové lokomotivy typu Metallist firmy BBA (Betriebs für Bergbauausrüstungen), závod Aue v bývalé NDR .
V současné době je ložisko zakonzervováno a uvažuje se o jeho definitivní likvidaci.

Zašlou slávu hornictví v Kašperských Horách připomíná nedávno zřízená naučná stezka pod názvem "Cestou zlatokopů" dlouhá 7,5 km. Ta nás zavede na nejvýznamnější místa spojená s dolováním v Kašperských Horách. Jednou ze zastávek stezky je i zmiňovaná průzkumná štola Naděje.
Překop - chodba ražená příčně nebo kolmo na směr ložiska, sloužící k dopravě, větrání
- hlavní důlní chodba, vedoucí k ložisku, ražená v hlušině
- chodba ražená kolmo na slednou, k vyhledávání paralelních žil

Snímky pocházejí z července 2007 a dokumentují současný stav štoly Naděje




Cihelna Loštice - Vejmoly

1. ledna 2010 v 11:14 Úzkorozchodné dráhy
Není tomu ještě tak dávno co v hliništi loštické cihelny byl slyšet klapot ocelových kol po křivolakých kolejničkách s vlaky naloženými cennou surovinou. Ano ještě v roce 2002 to byl každodenní pravidelný kolorit tohoto provozu. Bohužel pokrok se nedá zastavit a tak i zde došlo k nahrazení systému úzkorozchodné dráhy náročné na údržbu levnější dopravou nákladními automobily - konkrétně jednou TRATROU 148. Kolejová síť byla snesena, vozíky odstaveny v hliništi a lokomotiva zůstala deponována v areálu objektů cihelny. Zastaralé korečkové rýpadlo k těžbě skrývky bylo nahrazeno pásovým nakladačem. Psal se rok2003. I tento stav však netrval dlouho a již v roce 2005 skončil celý provoz cihelny.
Samotná cihelna v Lošticích je v provozu od roku 1913 a to zásluhou pana Františka Červinka. V té době existovala v Lošticích ještě jedna cihelna a sice Fischerova, ovšem ta svou činnost ukončila již před mnoha lety. Provoz červinkovi cihelny později převzalo zemědělské družstvo Loštice. To zde v letech 1987-2002 vytěžilo okolo 90 000 m3 cihlářské hlíny. V roce 2003 se majitelem cihelny stala firma TESTAKA s.r.o. Litovel. Ta cihelnu provozavala až do jejího výše zmíněného konce v roce 2005, kdy byl provoz cihelny přerušen. Za její působnosti se vytěžilo něco okolo 8 000 m3 suroviny. V době současné se zvažuje obnovení provozu cihelny spolu s pokračováním těžby hlíny a vytěžením potenciálních zásob jež se zde stále nacházejí.
Kolejové vybavení drážky tvořila kolej rozchodu 600 mm o délce zhruba 500 m se třemi výhybkami. Rozvětvení se nacházelo v místě těžby u korečkových rýpadel jež se operativně měnilo s postupující těžbou. Druhé pak před drtičem skrývky jež tvořilo jakési malé nádražíčko, kde bylo možné uskutečňovat objíždění souprav. Vozbu zajišťovala motorová lokomotiva BN 15 R spolu s 9-ti výklopnými vozíky. Soupravy vlaků byli rozděleny vždy po třech vozících, čímž byly vytvořeny tři samostatné soupravy. Jedna se plnila surovinou u rýpadel, další se vyprazdňovala u drtiče a třetí byla záložní.


Zde publikované snímky pocházejí z mé návštěvy v letech 2001 a 2002. Zachycují jednak samotné trasování tratě, ale také zde provozovaná vozidla.
Pohled na těžební stěnu loštické cihelny s dvojicí korečkových rýpadel a úzkorozchodnou dráhou.
Odstavené vozíky dráhy u korečkových rýpadel nachystané k ložení.
Trasa dráhy měla v hliništi jen provizorní vedení a její poloha se měnila s postupující těžbou.
Kolejové rozvětvení před drtičem skrývky, tvořilo jakési pomyslné nádražíčko.
Vlak loštické cihelny v plné sestavě. Opravená BN 15 R spolu se 3 loženými vozy na "nádražíčku".