Září 2015

Kuřim - Veverská Bítýška

9. září 2015 v 22:06 Tratě
Trať Kuřim - Veverská Bítýška za svou velmi krátkou existenci nikdy nepatřila k významným tratím. Její vznik i zánik úzce souvisel se závodem na zpracování kaolinu ve Veverské Bítýšce. Provoz na této osmikilometrové dráze zajišťovala Brněnská společnost místních drah. Hlavní přepravní komoditou byl již zmiňovaný kaolín těžený a zpracovávaný kaolinkou ve Veverské Bítýšce. Jeho těžba probíhala ve 4,5 km vzdáleného lomu u Lažánek a k jeho přepravě do závodu sloužila nákladní lanovka.
K zahájení provozu dráhy došlo 16.2.1911. Osobní doprava nebyla nikterak významná a realizována byla ve formě smíšených vlaků. Na trati byly zřízeny zastávky v Moravských Knínicích a Chudčicích a koncová stanice ve Veverské Bítýšce. Závod na zpracování kaolinu se nacházel na druhém břehu řeky Svratky (dnes zde sídlí firma Hartmann-Rico) a na trať byl napojen vlečkou. Památkou na ni jsou dosud zachované opěry a pilíře mostu, které dnes druhotně využívá teplovodní potrubí.
Zbudování dráhy bohužel nepřineslo očekávaný rozvoj průmyslu jak ve Veverské Bítýšce tak nejbližším okolí. Závislost provozu na jediné větší přepravované komoditě jakou byl kaolín, se citelně začal projevovat již po pár letech provozu.
Definitivní tečku za provozem dráhy pak udělala velká hospodářská krize ve 30 letech, kdy ustala těžba a zpracování zdejšího kaolínu. K 3.10.1936 došlo k zastavení veškeré dopravy s následným administrativním zrušením. Již v následujícím roce bylo započato se snášením kolejí. Ačkoliv by se mohlo zdát, že jakékoliv obnovení dráhy na opuštěném tělese bylo definitivně zpečetěno, nebylo tomu tak docela. K alespoň částečnému obnovení dráhy došlo v letech 1940 - 1943, kdy byly znovu položeny koleje mezi Kuřimí a Moravskými Knínicemi pro dopravu materiálu na stavbu tzv. "Hitlerovy dálnice" Vídeň - Vratislav. Po zastavení prací na této stavbě zůstal v provozu zkrácený cca 700 m dlouhý úsek pro potřeby výrobní haly "G" - součást německé podzemní továrny DIANA pro výrobu stíhacích letadel. Vlečka pak dále sloužila k odstavování souprav z kuřimské zbrojovky. Snesena byla v 50.letech při přestavbě kuřimské stanice.
A jak vypadá zrušená trať dnes? Ve své první části mezi Kuřimi a Moravskými Knínicemi je těleso až na několik krátkých úseků zlikvidované a v terénu jej lze jen tušit. Teprve za Knínicemi v údolí potoka Kuřimky se objevuje dobře zachované těleso v podobě zářezů a náspů s četnými mostky a propustky. Do dnešních dnů se bohužel nedochovala ani jedna ze staveb zdejších zastávek. Dřevěný přístřešek bývalé zastávky v Chudčicích, využívaný v posledních letech jako zahradní domek zmizel beze stopy. Podobný osud postihl i někdejší výpravní budovu stanice Veverská Bítýška. Dnes bychom ji v zástavbě hledali marně ...

.
Při chůzi z Bítýšky směrem na Kuřim se nám jako první naskytne pohled na pozůstatky někdejšího železničního mostu vlečky kaolínky přes řeku Svratku. Dnes jeho pilíře a opěry druhotně využívá teplovodní potrubí.
Detailní pohled na kuřimskou opěru
V těchto místech se nacházelo zhlaví stanice Veverská Bítýška. Za zády máme bývalý most vlečkové koleje do kaolínky.
Dnes již nic nenasvědčuje tomu, že ještě před pár lety stála v těchto místech zachovalá výpravní budova bítýšské stanice, sloužící coby obytný dům.
Zatímco staniční budova již zmizela, kamennou podezdívku rampy někdejšího staničního skladiště lze dosud na přilehlé zahradě vysledovat.
Mezi štíty domů se nacházelo kolejiště stanice Veverská Bítýška. Navazující násep za stanicí byl odstraněn.
Trasu dráhy za Bítýškou lze jen tušit
Na těleso narazíme až na konci zahradkářské kolonie, kde začíná odtěžený vysoký násep dnes skrytý v hustém náletovém porostu.
Na samém konci náspu se dochoval tento velmi dobře zachovalý propustek.
.
Vysoký násep volně přechází do hlubokého zářezu - největší umělé stavby na trati.
Na opačné straně zářezu je na navazujícím náspu postaven rodinný dům. Oplocený pozemek je třeba obejít zprava po přilehlé komunikaci.
.
.
Někdejší úrovňové křížení se silnicí Chudčice - Veverská Bítýška. V místech elektrického stojanu, u dvou vzrostlých lip se ještě před několika lety nacházel dřevený přístřešek bývalé zastávky Chudčice sloužící v posledních letech coby zahradní domek.
Kamenný mostek na okraji Chudčic je jako jediný opatřen zábradlím.
Krátký zářez u Chudčic dnes leží na oploceném soukromém pozemku. Po úpravách slouží coby přístřešek pro zemědělskou techniku.
Za posledními zahradami Chudčic vstupuje těleso do údolí Kuřimky. Zprvu jej využívá pěší stezka ...
... v dalším pokračování jej pokrývá neprostupný náletový porost.
V některých úsecích lze trasování jen tušit.
Ovšem dochované propustky nás vždy navedou do správného směru.
Křížení tělesa se silnicí Chudčice - Moravské Knínice u osady Podhájí.
Po tělese dráhy je v tomto úseku vedena značená cyklistická stezka.
Najdeme zde hned několik větších mostků ve stejném stavebním stylu.
Druhý z mostků ve směru od Bítýšky převádí těleso dráhy přes tok Kuřimky.
.
Levotočivým obloukem se těleso stáčí pod vrch Strážná do druhého velkého zářezu.
.
V sevřeném údolí tvořilo těleso svého času hráz dnes již zaniklého rybníka.
.
Umístění obou mostků je dobře patrné na tomto záběru.
.
Údolí se postupně rozestoupilo a na obzoru se ukazuje zástavba Moravských Knínic.
Trasování dráhy skrz zástavbu Knínic zhruba středem záběru.
Za Knínicemi se těleso pozvolná ztrácí v polní cestě.
Dále je těleso směrem ke Kuřimi beze zbytku rozoráno.
.
Na těleso krátce narazíme v polích v místě křížení s vodotečí, kde se dosud dochoval tento kamenný propustek.
Hned za ním však těleso opět mizí.
A to se již blížíme ke Kuřimi.
Dráha procházela kolem plotu podniku - bývalá hala "G" továrny Diana.
Za křížením se silnicí Kuřim - Čebín se těleso znovu objevuje v opuštěných zahradách.
V těsné blízkosti tišnovského zhlaví stanice Kuřim, kde se přimyká dnešní dvoukolejná trať č.250 do Tišnova, se dochovaly opěry mostu přes Luční potok.
Kuřimská opěra se dochovala v takřka původním stavu. Protilehlá bítýšská takové štěstí neměla a dnes ji tvoří jen fragmenty.
Pohledem na současnou výpravní budovu stanice v Kuřimi naše putování po bývalé dráze do Veverské Bítýšky ukončíme.

Text a foto Michal Boček

Použitá literatura:

- Zrušené železniční tratě v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (Miroslav Jelen, 2009)
- webové stránky Stránky přátel železnice http://spz.logout.cz
-


Litvínov - Jirkov

9. září 2015 v 22:06 Tratě
Krajina povrchových velkolomů, dýmajících chladících věží a komínů elektráren. To je Podkrušnohoří. A právě sem nás zavedou kroky na další trať, která neměla to štěstí dočkat se dnešních dnů. Naším cílem je bývalá trať Duchcovsko-podmokelské dráhy spojující Litvínov s Jirkovem. Zdejší trať doplatila na postupující povrchovou těžbu hnědého uhlí. Inkriminovaný úsek dráhy byl součástí původní dráhy Chomutov - Osek. V dotčeném úseku vznikly stanice a zastávky Janov, Horní Jiřetín, Albrechtice u Chomutova, Dřínov, Dřínov zastávka, Kundratice u Chomutova, Nové Sedlo nad Bílinou a Kyjice. Provoz na trati byl zahájen 19.12.1872 s hlavním posláním dopravy uhlí do přístavu v Rozbělesích na Labi. Uhlí se nakonec stalo dráze i osudné. Postupující povrchová těžba ve velkolomu Československé armády si vybrala daň v podobě zrušení úseku dráhy mezi Jirkovem a Horním Jiřetínem. Doprava se zastavila v červnu 1971 a následovalo již jen neodvratné snášení kolejového svršku. Do traťového tělesa se pak v následujících letech postupně zakusovala kolesa velkostrojů. Krátký úsek dráhy mezi Chomutovem a Jirkovem přečkal veškerá uhelná běsnění bez úhony a je dodnes v provozu. Byť zde osobní doprava v letech 1984 - 1997 nebyla provozována. Úsek na opačné straně "jámy" spojující Litvínov s Horním Jiřetínem zůstal provozován do roku 1992 jako vlečka dolů pro odvoz skrývkového materiálu z lomu a také pro obsluhu podniků Stavby silnic a železnic, Vodní stavby. Pak následovalo snášení kolejí i v tomto úseku výjma posledních dvou kilometrů před Litvínovem, které využíval pro svoje potřeby místní kovošrot. Dnes však již ani tento úsek fyzicky neexistuje a v terénu jej připomínají jen četné pražce ...
Na sneseném úseku k Litvínovu, když pomineme část, kterou již zhltla těžba uhlí, lze do dnešních dnů nalézt velmi dobře zachované drážní těleso s četnými umělými stavbami. Dosud stojí i objekt někdejší výpravní budovy stanice v Horním Jiřetíně. První patro slouží jako byty, v přízemí funguje restaurace.


(22.11.2014)

Výpravu zahájíme na nádraží v Litvínově, kam nás dovezou vlaky ČD z Teplic v Čechách.
Staniční skladiště není využíváno a silně chátrá.
Dnes kusé zhlaví litvínovské stanice.
Celkový pohled na dispozici někdejšího jirkovského zhlaví stanice Litvínov.
Přemostění silnice a rychlodráhy Litvínov - Most
Za výtažnou kolejí litvínovské stanice pokračuje silně zarostlé těleso okrajem hornojiřetínské výsypky velkodolu ČSA. Kolejnice vlečky do kovošrotu v Hamru využívající částečně bývalou trať již beze zbytku zmizely.
Jeden zapomenutý pískáček u Chudeřína.
Krom dřevěných přažců jsou v tomto úseku zachovány také zbytky sloupů telegrafního vedení.
V terénu je dobře patrné odbočení vlečky do průmyslového areálu na Hamru. Vlevo v náletových dřevinách se ztrácí někdejší trať na Jirkov, vpravo se ve stoupání obloukem odklání někdejší vlečka kovošrotu na Hamr.
Totéž místo v pohledu zpět k Litvínovu. Kolejnice zmizely teprve nedávno ...
Km 57.3 bývalé trati při souběhu s vlečkou kovošrotu.
Těleso se postupně dostává na vysoký násep ...
... a záhy překračujeme první větší most nad účelou komunikací.
Náletem pokrytý násep u Janova.
Propustek ...
... a v těsné blízkosti narušené opěry mostu na okraji zástavby Janova.
.
V těchto místech se nacházela zastávka Janov.
Impozantní klenutý kamenný most nad potokem Loupnice nedaleko Janova.
Lesní partie mezi Janovem a Horním Jiřetínem. Kromě dobře patrného tělesa jsou dalším neklamným vodítkem po stopách dráhy souvislé linie pražců.
.
Mohutná železobetonová propust na přitoku Loupnice.
Poničené opěry ocelového mostku před Jiřetínem.
Silueta kostela Nanebevzetí Panny Marie je neklamným znamením, že se blížíme k Hornímu Jiřetínu.
Další dochované opěry mostu již v těsné blízkosti jiřetínské zástavby.
Přímo v centru Horního Jiřetína se dochovaly opěry mohutného mostu o třech polích, z nichž dvě byly ocelové konstrukce.
Pohled z pěší stezky pod mostem u Jiřetínského potoku.
.
.
.
Také objekt výpravní budovy stanice Horní Jiřetín si dodnes zachovává autentický ráz včetně nápisů.
V přízemí funguje restaurace Na nádraží, první patro slouží jako byty.
Za stanicí narazíme na chybějící ocelový most přes Šramnický potok v Horním Jiřetíně.
Kousek od něho ze země trčí zbytek vjezdového návěstidla jiřetínské stanice.
.
Km 61.6
V popředí je patrný základ předvěsti hornojiřetínské stanice ve směru od Jirkova. Těleso dráhy tu v souvislém pásu pokrývají náletové dřeviny.
Bývalý železniční přejezd a strážní domek na okraji Černice.
Navazující násep s dosud zachovanou souvislou řadou dřevěných pražců.
Kamenný klenutý propustek nad Albrechtickým potokem.
Již takřka na okraji povrchového velkolomu se dochoval pískáček.
Pod zámkem Jezeří při okraji těžebního prostoru dolu Československé armády stopy po dráze na litvínovské straně definitivně končí (km 63.3 )
.
Na další pozůstatky narazíme až v samotném Jirkově na vjezdovém oblouku do stanice.
Výjma částečně zachovaného tělesa tu lze dosud shlédnout přejezd bývalé dráhy do Litvínova se zaasfaltovanými kolejnicemi.
.
Staniční skladiště dnes využívají místní stavebniny.
Před lety opravená staniční budova je znovu neobývaná a začíná opět pozvolna chátrat.

Text a foto Michal Boček (22.11.2014)

Použitá literatura:

- Zrušené dráhy v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (Miroslav Jelen, 2009)
-