Leden 2016

FOTO návraty VII

2. ledna 2016 v 20:14 Tratě

Trať 024 s vůní nafty ...

Tentokrát jsem zalovil v šuplíku do let 2002 až 2007, kdy jsme se pomalu loučili s dieselovým provozem na trati č.021 z Letohradu do Lichkova a polského Miedzylesie, tedy do doby, kdy v nákladní dopravě ještě v plné síle vládly letohradské zamračené řady 751. Dopravu spěšných vlaků a rychlíků si mezi s sebou dělily stroje řad 749 a 750, osobní pak patřila tehdy ještě všudypřítomné řadě 810. Dlouho odkládaná elektrizace traťového úseku Letohrad - Lichkov - Miedzylesie (PKP) byla nakonec zahájena v srpnu 2007. Ke slavnostnímu uvedení modernizované trati do provozu došlo 20.11.2008, kdy na trať vyrazil první vlak v elektrické trakci. Trať byla elektrizována stejnosměrnou proudovou soustavou 3 kV s napájecí stanicí v Jablonném nad Orlicí a spínací stanicí v Lichkově. Kromě vlastní výstavby trolejového vedení došlo ke kompletní obnově železničního spodku a svršku, modernizaci železničních stanic a zastávek včetně výstavby nových nástupišť. V dotčeném traťovém úseku došlo k výstavbě nového sdělovacího a zabezpečovacího zařízení. Svoji činnost tak ukončila stará mechanická zařízení v Jablonném nad Orlicí, Verměřovicích, Těchoníně, Mladkově a Lichkově.
V poslední dekádě před započetím výluky sloužily v dopravě vlaků kategorie Nex, Rn a Pn lokomotivy řady 751. Konkrétně se jednalo o stroje 038, 080, 094, 104, 137, 176, 236, 354, 361, 379. První stroje řady 751 dorazily do Letohradu během roku 2000 z Českých Budějovic jako náhrada za brejlovce řady 753. Na přelomu let 2003/2004 pak zdejší flotilu doplnily stroje původem z Pardubic (038, 094, 104, 353, 354, 372, 379). Působení zamračených v provozní jednotce Letohrad definitivně utnula dokončená elektrifikace trati na Lichkov, coby stěžejní zdroj výkonů.

749.011-3 jako Lv Lichkov - Letohrad nedaleko Verměřovic (03.06.2006)
749.011-3 (03.06.2006)
749.019-6 v čele R 959 Praha - Jeseník přijíždí do stanice Lichkov (24.06.2002)
749.260-6 v čele R 250 Poznaň - Praha právě minula oddílové návěstidlo hlásky Verměřovice (03.06.2006)
750.160-4 v čele Sp 1759 Ústí n.Orl. - Miedzylesie v pravidelném řazení (25.03.2007)
751.104-1 + 751.080-3 s ranním Pn vlakem do Miedzylesie při čekání na odjezd z Letohradu (11.03.2007)
Rychlík R 251 Poznaň - Praha vedený brejlovcem 750.160-4 projíždí zastávkou a hláskou Verměřovice (25.03.2007)
751.038-1 + 751.236-1 s Pn vlakem právě opustily stanici Jablonné nad Orlicí (11.03.2007)
751.176-9 + 751.137-1 při strojní jízdě nedaleko Lichkova (24.06.2002)
751.176-9 + 751.354-2 u Mladkova (25.03.2007)
751.354-2 + 751.176-9 vyčkávají s ranním Pn vlakem do Miedzylesie na odjezd z Letohradu (03.06.2006)
751.176-9 + 751.354-2 v čele nákladního vlaku do Letohradu projíždějí zastávkou Verměřovice (03.06.2006)
751.354-2 + 751.176-9 projíždí traťovým obloukem před Verměřovicemi (25.03.2007)
750.121-6 v čele R 251 Poznaň - Praha u Mistrovic (23.04.2007)
751.176-9 + 751. + 810.052-1 u mistrovického kamenolomu směřují strojně do Lichkova 23.04.2007)
749.011-3 + 749.008-9, v hale postává 751.354-2 (23.04.2007)
749.240-8 během vývazu pojezdu v PJ Letohrad dne 25.03.2007
750.259-4, 749.008-9, 749.011-3, 750.160-4 odstavené mezi výkony v LD Letohrad (25.03.2007)
750.312-4 s R 254 Wroclaw - Praha přijíždí do Lichkova (24.06.2002)
751.038-1 + 751.236-1 u Těchonína (11.03.2007)
751.230-4 jako zdroj náhradních dílů v LD Letohrad (23.04.2007)
751.354-2 a 749.240-8 v PJ Letohrad (25.03.2007)
751.361-7 již neprovozní v LD Letohrad (25.03.2007)
751.080-3 + 751.104-1 u Verměřovic při cestě do Letohradu (25.03.2007)
753.229-4 + 753.127-0 míjí cestou do polského Miedzylesie známou kulisu vjezdových mechanických návěstidel stanice Lichkov (24.06.2002)
751.080-3 + 751.361-7 vyčkávají v Letohradě na odjezd směr Lichkov (17.06.2002)
751.236-1 + 751.038-1 nad Těchonínem (11.03.2007)
751.236-1 + 751.038-1 projíždějí Verměřovicemi s pravidelným Pn vlakem (23.04.2007)

Text a foto Michal Boček


Karlovarské lanovky

2. ledna 2016 v 15:08 Tratě
Lázeňské město má v celorepublikovém měřítku jedno nej. A tím je počet pozemních lanových drah, které se na území města nacházejí. Kromě dosud provozované dvojice k hotelu Imperiál a k rozhledně Diana tu najdeme i další dvě dráhy, kterým osud bohužel nepřál.

Pozemní lanovka Imperiál (Divadelní ul. - Imperiál)
Vůbec první pozemní lanová dráha, která na území města vznikla, spojila Divadelní ulici s výšinou Helenin dvůr nedaleko věhlasného hotelu Imperiál. Její stavba započala v roce 1906 a ke slavnostnímu uvedení do provozu došlo 18.05.1907. Vlastní hotel Imperiál se nad městem tyčí od roku 1912. Svým trasováním v podzemním tunelu se stala ojedinělým dopravním prostředkem v celorepublikovém měřítku. Trasu lanové dráhy tvoří trať kyvadlového provozu o rozchodu 1000 mm, délky 114 m se středovou dloukolejnou abtovou výhybnou pro míjení vozů. Mezi dolní a horní stanicí lanovka zdolává převýšení 54 metrů při sklonu 490 %°. Provoz v počátcích zajišťovala dvojice vozů s celodřevěnou skříní, které dodala pražská továrna Ringhoffer. Provoz vyjma krátkých výpadků fungoval až do roku 1947, kdy celý komplex hotelu Imperiál včetně lanovky přešel pod správu ministerstva zdravotnictví SSSR. Tehdy byla lanovka odstavena z provozu a na svoje znovuvzkříšení si počkala až do roku 1954, kdy se hotelový komplex navrátil zpět do československých rukou. Po nejnutnějších opravách se lanovka znovu rozjela na jaře 1954, ale již v následujícím roce byl provoz opět zastaven pro započatou rekonstrukci technologického zařízení pohonu a tratě. V roce 1961 následovala rekonstrukce vozů, která spočívala v náhradě původní celodřevěné skříně celokovovou s využitím původních podvozků. Tyto práce provedla vagónka TATRA Smíchov. V této podobě sloužila lanovka až do 31.12.1980, kdy byla pro celkovou opotřebenost odstavena z provozu. Modernizace se chopilo sdružení polských firem, kdy stavební práce provedla firma Przeciebiorstwo budownictwa pzemyslowego, technologickou část dodala firma Moststal Zabrze a výrobu nových vozů obstarala vagónka Konstal Chorzóv. S rekonstrukcí se započalo v roce 1983 a dokončena byla v průběhu roku 1987. Slavnostní znovuuvedení do provozu proběhlo 13.11.1987

Horní stanice tunelové lanovky Imperiál
Vchod do stanice
Vestibul horní stanice s čekárnou
Nástupiště horní stanice s vozem č.2
Stanoviště průvodčího na voze č.2
.
.
Průhled tunelem z nástupiště horní stanice
Středová výbybna s dvojicí abtových výhybek
Pohled na horní stanici po opuštění vozu
Míjení vozů č.1 a 2. ve středové výhybně
Průhled tunelem z nástupiště dolní stanice
Vůz č.2 v dolní stanici lanovky
Vstupní objekt lanovky na Divadelní ulici

Pozemní lanovka Imperiál (Slovenská ul. - Imperiál)
Jako druhá v pořadí vznikla lanová dráha taktéž trasovaná k hotelu Imperiál, tentokráte ze Slovenské ulice. Na rozdíl od předchozí však představovala klasickou povrchovou dráhu s kyvadlovým provozem a prostřední výhybnou. Dráha o rozchodu 1000 mm a délce 126 m překonávala převýšení 60 m s úctyhodným sklonem 570 %° Tato hodnota nebyla dosud žádnou jinou dráhou v naší zemi překonána. Slavnostní zahájení provozu se uskutečnilo 15.06.1912
Bez větších problémů přečkala obě světové války, ovšem ne zrovna šťastné trasování se v pozdějších letech začalo projevovat citelným úbytkem cestujících, kteří povětšinou k cestě k hotelu Imperiál využívali tunelovou dráhu. Zhoršující se stav provozního zařízení vyústil v roce 1959 zastavením dopravy. K obnovení provozu již nedošlo a lanovka byla následně zrušena. Její likvidace však proběhla jen částečně a to především odstraněním dvojice vozů z tratě, demontáží některých celků ve strojovnách. Dosud tak lze na trase dráhy nalézt "takřka" kompletní kolejový svršek s dvojicí abtových výhybek, kladek lanového vedení a zbytků provozního schodiště. Těleso dráhy bylo v pozdějších letech využito pro trasování potrubí lázeňské vody, které je pomocí konzol upevněno k původním kolejnicím lanovky. Horní i dolní stanice dráhy se dochovaly do dnešních dnů v takřka původním stavu. Pouze byly zazděny otvory pro vjezd vozů. V horní stanici dnes sídlí ředitelství hotelu Imperiál.

Pohled na celkovou dispozici lanovky Slovenská ul. - Imperiál. Objekt v popředí je někdejší dolní stanice na ul. Slovenská. Horní stanice je pak částečně patrná mezi stromy
Dolní stanice lanovky s přístupovým schodištěm do vestibulu
Obnažená část původního traťové svršku mezi dolní stanicí a objektem technického zázemí vodovodu
Celkový pohled na kolejiště pozemní lanovky Slovenská - Imperiál. Kolejový svršek je z velké části zachován, včetně dvojice abtových výhybek. Na původní kolejnice jsou navařeny stojky pro uchycení vodovodního potrubí
Detailní pohled na spodní abtovu výhybku
Prostor dvoukolejné abtovy výhybny
Pohled k dolní stanici
Prostor horní abtovy výhybky
Průchod promenádní trasy tělesem lanovky. Zde je dobře patrný sklon tělesa dráhy
Druhá polovina traťového tělesa pod hotelovým objektem Imperiál. Světlý objekt vpravo je někdejší horní stanice
Detail horní abtovy výhybky
Celkový pohled na kolejiště lanovky od horní stanice
Vjezdový otvor pro vozy do horní stanice byl zazděn. Kolejový svršek však byl zachován a je na snímku částečně patrný
Objekt horní stanice dnes využívá ředitelství hotelu Imperiál

Lanovka Diana (Hotel Pupp - Diana)
V pořadí třetí lanová dráha nás zavede na známou výletní výšinu na Dianě se stejnojmennou restaurací a rozhlednou. Se stavbou se začalo na podzim 1911 rozsáhlými zemními pracemi. Ke slavnostnímu zahájení provozu pak došlo 05.08.1912. Trasa dráhy o délce 437 m překonává převýšení 167 m. Rozchod byl zvolen totožný jako u předchozích drah, tj. 1000 mm. Dolní stanice lanovky se nachází u hotelu Pupp, horní pak v těsném sousedství rozhledny a výletní restaurace. Mezistanice Jelení skok pak v prostoru výhybny v polovině trati. Původní lanovka sloužila bez větších výpadků až do roku 1963. V letech 1963 - 1965 prodělala rozsáhlou rekonstrukci, při níž došlo k úpravám trati a modernizaci vozů, u kterých byla s využitím původního pojezdu nahrazena původní celodřevěná skříň celokovovou z vagónky Tatra Smíchov. Po těchto úpravách sloužila lanovka až do 31.12.1980, kdy byla podobně jako tunelová dráha k Imperiálu odstavena z provozu pro celkové opotřebení. Také lanovka na Dianu měla to štěstí, že zažila zmrtvýchvstání a byla podrobena celkové modernizaci. Práce provádělo sdružení polských firem v letech 1983 až 1987 v souběhu s pracemi na tunelové lanovce Imperiál. V rámci modernizace došlo k náhradě veškerého technologického vybavení lanovky, horní stanice byla zbourána a nahrazena novostavbou. Původní rekonstruované vozy byly nahrazeny novými z vagónky Konstal Chorzóv. Ke slavnostnímu zahájení provozu došlo 13.11.1987

Dolní stanice lanové dráhy Diana u hotelu Pupp
.
Vůz č.2 u nástupiště dolní stanice
Vůz č.2 na trati mezi dolní stanicí a mezistanicí Jelení skok
Jen o pár metrů níže je zachycen vůz č.1
Vůz č.1 se blíží k výhybně na Jelením skoku
Vůz č.2 překonává mostek nad promenádní trasou pod mezistanicí Jelení skok
Nájezd vozu č.1 na abtovu výhybku mezistanice Jelení skok
Výhybna a objekt mezistanice Jelení skok
Příjezd vozů do stanice Jení skok
Setkání vozů č.1 a č.2 u nástupiště mezistanice Jelení skok
Vůz č.2 opouští stanici Jelení skok a směřuje k dolní stanici
Nástupiště stanice Jelení skok

Lanovka Tři kříže (Vřídelní ul. - Tři kříže)
Jako čtvrtou v pořadí navštívíme lokalitu Tří křížů. Stavební práce na dráze, která měla spojit Vřídelní ulici s lokalitou Tři kříže začaly v roce 1913. Ovšem po vypuknutí I.světové války byly přerušeny a k jejich obnovení již nedošlo. V původním projektu byla dráha navržena jako ozubnicová s možným prodloužením až ke Goetově vyhlídce. Zvažována byla také varianta klasické lanovky s jednokolejnou tratí se středovou abtovou výhybnou. Spory mezi jednotlivými variantami nakonec celou stavbu pozdržely, což se později stalo celému projektu osudné. Trať o délce 500 m měla překonávat převýšení 173 m o rozdílném sklonu 520 - 160 %° Dráha byla navržena v dolní části jako jednokolejná. Za mezistanicí Panorama na ulici Na Vyhlídce pak jako dvoukolejná. I přes brzké přerušení prací se stihlo zhotovit podstatnou část traťového tělesa včetně objektu mezistanice Panorama. Dolní část tělesa je zapuštěna do hlubokého zářezu, kde těleso dosahuje největšího sklonu 520 %°. Křížení tělesa se silnicí Na Vyhlídce pod stanicí Panorama bylo řešeno tunelem o délce 16 metrů. Nad stanicí těleso postupně opouští zářez a přechází na násep. V místě křížení s promenádní stezkou byl v tělese zřízen průchozí tunel o průřezu 3x3 m. Těleso končí planinou na vrcholu Tří křížů, kde lze nalézt zbytky základů nikdy nedokončené horní stanice, vozovny a hotelu. Projektů na případnou dostavbu již pouze ryze lanové pozemní dráhy se objevilo hned několik. V roce 1969 byl vypracován projekt na jednokolejnou pozemní dráhu se středovou abtovou výhybnou o rozchodu 1000 mm. Ani tento projekt nepřešel od úvah k realizaci. Naposledy se o dostavbě lanovky ke Třem křížům uvažovalo kolem roku 2009, kdy vypracovaný projekt za jeden milión korun počítal s realizací do konce roku 2013 s celkovými náklady na výstavbu o výši 150 miliónů. Následná změna zastupitelstva města však tento smělý projekt pro vysoké náklady odložila na neurčito.

Hluboký zářez dolní části lanovky na Tři kříže. Dolní stanice měla být umístěna za domem ve Vřídelní ulici č.51
Pohled na zářez traťového tělesa z jednoho z přechodových můstků
Mostek stezky Jeana De Carro
Zářez je dnes silně zanesen odpadky a napadaným listí
Místy bují vegetace. Další z trojice pěších přechodů a v pozadí tunel pod silnicí Na Vyhlídce
Přemostění drážního tělesa trojicí mostků
16 metrů dlouhý tunel pod tělesem silnice Na Vyhlídce
Průhled tunelem směrem k dolní stanici
16 metrů dlouhý tunel pod ulicí Na Vyhlídce fotografovaný z prostoru mezistanice Panorama
Interiér mezistanice Panorama se zbytky nástupiště
Stanice Panorama po požáru v roce 1998 přišla o zastřešení
Stanice Panorama z nadhledu
Pohled z nástupiště ve směru k dolní stanici. Zaslepený oblouk byl průchodem na ulici Na Vyhlídce
Mezistanice Panorama z pohledu z ulice Na Vyhlídce. Objekt přišel o zastření po požáru v roce 1998. Předtím sloužil coby garáže pro auta.
.
Pokračování zářezu nad mezistanicí
V těchto místech byla plánována již dvoukolejná trať
.
Úrovňové křížení tělesa s promenádní stezkou
V těchto místech opouští těleso zářez a přechází na betonový násep
Promenádní Turgeněvovu stezku těleso kříží pomocí mostku
.
.
Těleso dále strmě šplhá k vrcholu Tří křížů
.
.
.
Pod Třemi kříži
V těchto místech byla projektována horní stanice. Vpravo zbytky základů
Nalézt tu lze základy horní stanice, vozovny, dílen a nikdy nedokončeného hotelu s restaurací
Vrchol Tří kříže s přilehlou vyhlídkou

Text a foto Michal Boček

Použitá literatura a zdroje: