Srpen 2017

LŽ Dětřichov

16. srpna 2017 v 22:13 Úzkorozchodné dráhy
I tentokrát zůstaneme věrní jesenickým horám a naše putování nás zavede k Dětřichovu nad Bystřicí pod nejvyšší horu Nízkého Jeseníku - Slunečnou (800 m.n.m.). Zde byla až do roku 1968 v provozu rozsáhlá síť lesní železnice, která jako jediná z jesenických lesních drah využívala v provozu lokomotivy - nejprve parní, později dieselové.
První úvahy o výstavbě sítě lesní dráhy pocházejí z roku 1901. V roce 1903 byl dohotoven nový projekt, který předpokládal výstavbu systému gravitační dráhy o rozchodu 760 mm v rozsahu 31 km. Se samotnou výstavbou bylo započato v únoru 1903. Těleso dráhy bylo stavěno formou zpevněných cest, které umožňovaly následnou pokládku kolejí. Do roku 1904 bylo takto položeno na čtyři kilometry kolejí a dalších 10 km bylo k pokládce připraveno. Intezivní výstavbu tratí zbrzdilo přehodnocení projektu stavět pouze čistě gravitační dráhu. Členitý terén, zvláště ve vzdálených částech u Nových Valteřic již nedovoloval ekonomicky rentabilní gravitační provoz. Četná stoupání z odvrácených svahů by vyžadovaly k dopravě ložených vozů více koní, než kolik by jich bylo potřeba k dopravě vozů prázdných k nakládce.
Dohotovený projekt z roku 1904 tedy již počítal s výstavbou tratí umožňující lokomotivní provoz. Politická pochůzka se uskutečnila v červenci 1905. Délka sítě měla dosáhnout 15 km, největší stoupání nemělo překročit 46 %°, minimální poloměr oblouku stanoven na 50 m, rozchod kolejí 700 mm. Projekt počítal s přerozchodováním již dokončených tratí (4 km) z rozchodu 760 mm na nový 700 mm. V letech 1906-1907 se dokončila tzv."vlečka". Což byla 1,3 km dlouhá spojovací kolej od staré pily k nové rampě umožňující překládku dřeva do normálněrozchodných železničních vozů. K ní byla ze stanice Dětřichov nad Bystřicí zaústěna normálněrozchodná vlečková kolej o délce 100 m.
K zajištění provozu byla u lokomotivky Kraus-Linz pořízena tříspřežní parní lokomotiva. V provozu se velmi osvědčila a na dráze sloužila až do roku 1952, kdy byla odstavena a během roku 1953 následně sešrotována. Od roku 1950 se k dopravě využívala také malá dieselová lokomotiva systému Gebus. Pro svůj malý výkon se však k dopravě těžkých vlaků příliš nehodila a sloužila spíše na posunu. Nahradila ji výkonější dieselhydraulická důlní lokomotiva upravená pro podmínky lesní dráhy. Ta zde sloužila až do konce provozu dráhy v roce 1968. Samotná lesní dráha byla oficiálně zrušená v roce 1969 a následně také snesena. Mnoho úseků snesených tratí bylo druhotně využito pro výstavbu lesních asfaltových silnic.


Fotodokumentace je poplatná k 5/2017

Putování po pozůstatcích LŽ začneme u normálněrozchodné vlečkové koleje pily spojující stanici Dětřichov s překládkovou rampou. Vlevo, ač to není na první pohled patrné, se obloukem přiklání těleso lesní dráhy ve směru od staré pily
V těchto místech se nacházelo překladiště z vozů lesní dráhy do vozů normálněrozchodných. Současná rampa není původní, vznikla až po výstavbě nové pily
My se od rampy vydáme po tzv. "vlečce", což byla spojovací kolej rozchodu 700 mm mezi překladištěm a starou pilou o délce 1,3 km. Již místech, kde se úzká kolej odklání od normálněrozchodné narazíme na souvislé řady dochovaných pražců se hřeby a podkladnicemi
Úzká kolej tu byla vedena na náspu a v levotočivém oblouku se přikláněla kolmo ke státní silnici Bruntál - Šternberk. Dnes díky intenzivní těžbě kalamitního dřeva je těleso velmi dobře viditelné a dobře schůdné
Pohled od státní silnice směrem k rampě
Štěrkové lože zůstalo kompletně zachováno včetně velkého množství pražců

V hojné míře se tu nalézají podkladnice s hřeby
Odtěžení lesa napadeného kůrovcem umožnilo pořídit takovýto záběr na nádherně dochovaný železniční násep. Štěrkové lože včetně pražců je plně zachované. V pozadí vlevo od náspu je patrná pláň železniční stanice Dětřichov nad Bystřicí
Ze stejného místa pak pohled opačným směrem ke staré pile
Část náspu byla při těžbě rozhrnuta a na denním světle se tak ukázal štěrk ze štěrkového lože
V blízkosti státní silnice se dostáváme do místa rozvětvení LŽ. Vlevo nám již známá kolej k překládkové rampě, vpravo se pak do lesa odklání těleso na "novou pilu"
I na trati k nové pile se v posledních letech projevuje těžba kůrovcem zasažených stromů. Díky ní se po letech opět objevuje těleso LŽ
I zde lze dosud nalézt větší množství pražců, tentokrát ovšem bez podkladnic. Samotné pražce nám budou prakticky po celou dobu našeho putování spolehlivým vodítkem po stopách dětřichovské lesní dráhy
Za lesem trať prochází mezi ploty a domy a ústí do areálu pily. O pražce ani zde není nouze ...
My se vrátíme zpět do míst rozvětvení u státní silnice a budeme dále pokračovat po tělese "vlečky" na starou pilu. Za křížením se státní silnici těleso vstupuje do mladého lesa a v zářezu směřuje k zástavbě Dětřichova. Tento úsek bývá celoročně silně podmáčen. Lze jej tedy buď s obtížemi projít nebo jej po silnici přes Dětřichov obejít
Po zimní pochůzce jsem při květnové návštěvě zvolil druhou variantu. Snímkem se dostáváme do míst na okraj zástavby Dětřichova. Pohledem fotografa se díváme směrem k překladišti a nové pile. Za zády se těleso pravotočivým obloukem kolem zahrádek přiklání ke staré pile a prostoru bývalé impregnační stanice
Ještě před starou pilou se dostaneme do souběhu dvou bývalých tratí. V pohledu od staré pily vidíme vlevo přicházet tzv."vlečku" což je trať po které jsme přišli od překladiště. Dnešní lesní cesta vpravo je pak někdejší hlavní trať dětřichovské LŽ provozované až do roku 1968
Prostor někdejší staré pily, zázemí dráhy s lokomotivním depem a v pozadí někdejším impregnačním závodem. Dnes bychom tu něco z toho hledali marně. Snad jen vyjma objektu bývalého skladiště, dnes sloužící částečně jako obytný dům
My se od staré pily vydáme po někdejší hlavní trati LŽ. Její těleso dnes z velké části využívá lesní cesta
Po necelém kilometru chůze po zpevněné cestě se dostaneme do místa, kde se z hlavní tratě odklání větev k lomnickému nákladišti, dnes v celé délce přeměněná v upravenou lesní cestu. Proto naše další kroky budou směřovat v trase hlavní tratě - vpravo travnatou cestou
O něco výše je v terénu dosud velmi dobře patrné úvraťové trasování hlavní tratě. Zprava přichází trať od staré pily, vlevo v oblouku pak její pokračování směrem k Novým Valteřicím a Volárně. Za zády fotografa navazuje na hlavní trať větev k nákladišti Kamenec, kam budou směřovat naše další kroky
Těleso je za úvratí silně podmáčené pramenící vodou, proto je potřeba jej obejít okolním terénem
Navazující úsek je již lépe schůdný a těleso je velmi dobře patrné ...
Místy je obnažené štěrkové lože
Zde se z kamenecké větve odkláněla úvratí spojovací kolej pod Slunečnou
My budeme prozatím dále pokračovat po kamenecké větvi. Do míst křížení s lesní silnicí je těleso nevyužívané a je třeba počítat s horší prostupností. Střídají se úseky porostlé hustou neprostupnou vegetací se silně podmáčenými místy.
Za lesní mýtinou je pokračování trasy k nákladišti Kamenec silně narušeno pohybem lesní mechanizace. Proto se vrátíme zpět do místa odbočení spojovací trati pod Slunečnou
Také zde je těleso silně narušeno těžbou kalamitního dřeva
Část tělesa má obnažené a rozhrnuté štěrkové lože
Pozůstatky po kolejovém svršku se tu prakticky žádné nedochovaly. Vrátíme se tedy zpět do úvratě na hlavní trať
Zde naopak na nás čeká opravdový archeologický zážitek
V tomto úseku je traťový svršek z celého systému zřejmě nejlépe zachován. Dosud tu v zemi leží souvislé řady desítek pražců s drobným kolejovým materiálem
Pohyb lesní mechanizace tu takřka vyorává ze země někdejší hlavní trať, kde ustal provoz až v roce 1968
Za svoji zachovalost vděčí traťové těleso hlavně nízkému využítí pohybu lesní mechanizace oproti jiným cestám
Stačí se jen pozorně dívat a ...
artefakty někdejší LŽ tu leží takřka na každém kroku
.
Chybí pouze kolejnice
Trasa dráhy vedla po pravé straně dnešní lesní cesty
Pražců v různém stádiu rozkladu je tu opravdu požehnaně
.
.
Jeden z dochovaných propustků, který stále plní svoji úlohu
U starého vodojemu se na těleso přimyká cesta od Slunečné (mimochodem taktéž jedna z někdejších větví LŽ), které dochované těleso hlavní trati pohlcuje
Další kroky tak povedou po zpevněné lesní asfaltce
Monotóní cestu po silnici nám občas zpestří pohozený pražec ...
... či zapomenutá kolejnice
Detail na dochovanou kolejovou spojku
Mineme upravený lesní pramen ...
Až dojdeme do místa, kde se LŽ dělila do dvou směrů. V přímém směru v ose lesní cesty pokračovala větev k nákladišti Špičatý vrch. Za mostkem vpravo se v klesání odděluje těleso hlavní tratě směrem k Volárně
Trasa na Špičatý vrch je z velké části přeměněna na lesní asfaltovou silnici podobně jako hlavní trať
Teprve za křížením se silnicí Lomnice - Nové Valteřice je těleso bez příkrovu asfaltového koberce
Najdeme tu jeden z dochovaných kamenných propustků
Jinak tu ale krom několika pozapomenutých pražců mnoho památek na LŽ nezůstalo
...
Hlavní trať se po odklonu větve ke Špičatému vrchu v klesání natáčí směrem k Novým Valteřicím. Štěrkové lože je neklamným znamením, že naše kroky vedou správným směrem
Vzpápětí se objevují první "vyorané" pražce ...
... propustek ...
... a další ...
... a další pražce pěkně v souvislých řadách
.
.
Odbočení větve k nákladišti Nové Valteřice (asfaltová silnice vlevo). Vpravo od lesa přichází hlavní trať LŽ od staré pily po které jsme přišli. Naše další kroky povedou po asfaltové silnici za zády fotografa
Asfaltová silnice postupně přechází v lesní cestu. Těleso dráhy z ní uhýbá až u lesní chaty na úrovni Lomnice. Zatímco cesta se odklání v mírném stoupání vpravo, dráha pokračovala v přímém směru kolem seníku dále k Volárně
Na tělese je vedena málo využívaná lesní cesta
.
.
Čím více se blížíme ke konci tratě, tím více se v okolí tělesa objevují pohozené pražce
.
.
V závěrečném úseku u Bílého kříže
Mýtina před námi je bývalé koncové nákladiště Volárna u Bílého kříže
Dnes je tu turistické odpočívadlo, ohniště a prochází tudy značená cyklotrasa. Zde naše putování po pozůstatcích lesní dráhy v Dětřichově ukončíme

Text a foto Michal Boček

Použitá literatura: Lesní dráhy v Jeseníkách (Zdeněk Melík)