Únor 2018

20 let po té ...

22. února 2018 v 20:12 Tratě
23.1.2018 uplynulo již neuvěřitelných 20 let od doby, kdy z Morkovic odjel poslední osobní vlak. 12 km dlouhá lokální trať z Nezamyslic do Morkovic by v letošním roce oslavila již 109.narozeniny. Bohužel nestane se tomu tak, neboť osud tomu chtěl jinak. Trať dlouhodobě figurovala na seznamu tzv. nerentabilních tratí, u kterých se počítalo se zastavením dopravy. Od slov k činům došlo nakonec s platností grafikonu 1997/1998, kdy byla se III.změnou jízdního řádu osobní doprava zastavena a nahrazena náhradní autobusovou dopravou. Trať tak zůstala bez jakékoliv dopravy, nákladní doprava zde nebyla již provozována (zastavena od 1.6.1997). Nevyužívaná trať se záhy stala útočištěm k odstavení stovek správkových nákladních vozů, které bylo potřeba z modernizovaných koridorových stanic tak říkajíc "někam uklidit". Že tento krok nebyl zrovna dobrým řešením a místní samosprávy proti němu brojily hned od začátku se ukázalo záhy. Ocelový had v krajině se 25.4.1998 dal do pohybu. Došlo k ujetí zde deponovaných vozů vlivem četných krádeží částí vozů, vozových brzd a pražcových zábran. Několik desítek jich vykolejilo a musely být pro značné poškození na místě rozpáleny a odvezeny do šrotu. Zbývající vozy schopné převozu po tomto incidentu byly postupně odvezeny. Trať bez dalšího využití ležela další roky ladem a pozvolna chátrala. Ledy se pohnuly k 11.12.2005, kdy došlo z rozhodnutí Ministerstva dopravy ČR k oficiálnímu zrušení dráhy. Tehdy také bylo ukončeno provozování náhradní autobusové dopravy.
Zrušením dráhy vyvstala otázka jak naložit s opuštěnou železniční tratí. Do popředí se dostal návrh počítající s přeměnou tratě na cyklistickou stezku. Po sérii jednání dostal tento projekt konkrétní obrysy a v lednu 2010 se přistoupilo k vlastní realizaci. Slavnostní předání cyklostezky do užívání proběhlo dne 5.5.2012. Samotná výstavba cyklostezky sice způsobila odstranění kolejí a zařízení dráhy, ale památek upomínající na bývalou trať i tak zůstalo v terénu docela dost. Ať už jsou to objekty bývalých staničních budov a zastávek, nástupišť, mostů, propustků, hektokilometrovníků a jiných drobných artefaktů. Mnoho jich přežívá do dnešních dnů, jiné již nenávratně zmizely. Abych si udělal představu jak to po oněch 20 letech na Morkovičce vypadá, učinil jsem v samém závěru ledna cykloprojížďku. Navázal jsem tak na report z roku 2011 http://badber.blog.cz/1112/morkovicka-v-novem-kabate, který dává výstižné srovnání s dnešním stavem. Své putování jsem zahájil jak jinak než na nezamyslickém nádraží ...

Moje kroky od vestibulu vedly stejnou cestou jako před dvaceti lety cestující, ktěří chtěli pokračovat dále vlakem na Morkovice. Vpravo po prvním perónu, průchodem v bočním traktu a dále po lávce přes kolejiště k místnímu nádraží
Od lávky pokračoval zpevněný osvětlený chodník k morkovickému nástupišti. Chodník postupem času zmizel ve vegetaci, osvětlení bylo odstraněno. Někdejší remíza motorového vozu je dosud využívána "traťovkou" pro deponaci techniky
Kolejiště nezamyslického místního nádraží nedoznalo žádných změn, jen tu jaksi chybí objekt dopravní kanceláře a čekárny
Nástupištní hrana je dosud zachována. Na tomto snímku je dobře patrné dispoziční uspořádání nezamyslického nádraží a podstatná vzdálenost morkovického nástupiště od staniční budovy
Km 0.4 - pražcová zábrana oddělující funkční a zrušenou část Morkovičky. V pozadí je patrný začátek cyklistické stezky, která drážní těleso využívá
A v pohledu k nezamyslické stanici
Samotná cyklostezka nás provede po morkovické trati prakticky až na samý konec
Na cestě do Morkovic jako první mineme prostor někdejší zastávky Těšice. Zachována je dosud nástupištní hrana, zděný objekt zastávky zmizel ještě před zbudovaním cyklostezky
Další na řadě je Tištín. Bývalá dopravna s nákladištěm, později pouhá zastávka. Zděný objekt nádraží je dosud obydlen a prakticky od zastavení dopravy vzhledově beze změn. Vpravo od budovy dosud stojí dřevěný objekt veřejných záchodků. Zachována je také někdejší kamenná rampa u někdejšího skladiště
Cestou nelze opomenout tradiční pohled na kostel sv. Petra a Pavla v Tištíně
Na okraji Koválovic-Osíčan dosud přežívá dvojice němých svědků dráhy - telegrafní sloupy
Opravdu významná změna na nás čeká na zastávce, bývalé dopravně a nákladišti Koválovice-Osíčany. Po létech chátraní je objekt nádraží po celkové rekonstrukci zachovávající původní ráz drážní architektury. Kolem budovy přibylo nové oplocení
Újmu neutrpěly ani dochované staniční nápisy. Nástupištní hrana je též dosud zachovaná. Objekt dřevěného staničního skladiště je minulostí. Zůstala pouze rampa
Za Koválovicemi je těleso přerušeno odtokovým korytem suchého poldru vybudovaného v rámci protipovodňových opatření
A jsme v Prasklicích. Hrana nástupiště, staniční nápis i zděný objekt zastávky jsou dosud na svém místě
Objekt je navíc hezky opravený
Tak jako před léty mě u zarůstajících kolejí v úseku mezi Prasklicemi a Uhřicemi fascinovaly složené zásněžky připravené k použití od poslední zimy pamatující ještě vlakovou dopravu, potěšily mě i tentokrát. Stále jsou na svém místě !
Zastávka Uhřice. Jedinou připomínkou někdejší zastávky je dochovaná nástupištní hrana. Dřevěný přístřešek zastávky je již mnoho let minulostí
Na půli cesty mezi Uhřicemi a Morkovicemi dosud odolává zubu času přístřešek traťovky
A ocitáme se na konci cyklistické stezky v Morkovicích, v prostoru někdejší železniční stanice. Zde bohužel nezůstal kámen na kameni a pozůstatků po dráze tu zůstalo opravdu poskrovnu
Polohu, kde ještě nedávno stávala morkovická výpravní budova dnes označuje pouze dvojice vzrostlých líp, které se nacházely v jejím sousedství
Dnes tu místo ní trůní hromady hlíny
Část kolejové pláně někdejšího nádraží je dnes již zastavěna

A na závěr něco málo hmatatelných pozůstatků na "Morkovičku"

.
.
.
.

Text a foto Michal Boček

Vojenská vlečka v Sedlnici

13. února 2018 v 20:33 Tratě
Po reportu z bývalé železniční vlečky v Žulové se přesuneme na sever Moravy do Sedlnic. Ze zdejší stanice vycházela 2 km dlouhá železniční vlečka do vojenských muničních skladů. Podobně jako u předešlé je třeba hovořit v čase minulém. Po zrušení skladů pozbyla vlečka svého významu a bez využití začala chátrat. Na podzim roku 2001 byla vlečka odpojena od železniční sítě vyjmutím výhybky ze čtvrté staniční koleje v Sedlnici. I tak však nadále zůstávala v kompletním stavu. Ovšem již v následujícím roce začala pozvolna mizet. O její fyzickou likvidaci se však nepostaral její majitel, ale sběratelé kovů a nenechavci, kteří ji postupně rozkradli. Vše kovové nenávratně zmizelo, zůstaly pouze betonové pražce. K úřednímu zrušení vlečky došlo v červnu 2002
Samotný areál muničních skladů se nachází v těsném sousedství letiště Mošnov mezi obcemi Sedlnice a Bartošovice. Střežený prostor ukrýval soubor dvaceti objektů, z nichž většina sloužila coby sklady munice a střeliva. Některé objekty byly stavěny ve vyšším stupni odolnosti se zemním zásypem. Dnes je celý areál opuštěný, volně přístupný, z většiny objektů zbývají jen rozvaliny. Samotná vlečka je v celé své délce volně průchozí, byť si ji pozvolna bere příroda zase zpět ...

.
.
Naši výpravu zahájíme na sedlnickém nádraží. Při kolejových úpravách na studéneckém zhlaví došlo k odpojení vojenské vlečky od kolejové sítě. Ta se napojovala v úrovni dnešní výměny č.7
Dochovaný šturc na odvratné koleji vojenské vlečky ...
... dokonce s částečně zachovanou kolejí
.
Následuje polorozebraná výměna do odvratné koleje ...
... a pohledem opačným směrem do stanice
Za výměnou je těleso vlečky již kompletně zbaveno všeho kovového, zůstaly pouze pražce mizející ve vegetaci
Narazíme tu také na první trubkový propustek
Souvislé řady pražců nás budou doprovázet v celé délce vlečky
.
Patka návěstidla do sedlnické stanice
Dochované zbytky prvního křížení vlečky s účelovou místní komunikací
.
Druhý propustek, dnes už svoji funkci plní jen částečně
Vlečka se záhy po opuštění sedlnické stanice stáčí o 180° na východ. Nejprve na náspu, později zářezem v nepřetržitém stoupání
.
Náletové dřeviny tu pomalu nabírají na velikosti
V protisměrných obloucích vstupuje do vzrostlého lesa
.
Další pozůstatky křížení vlečky tentokrát s lesní cestou
.
Další z trubkových propustků pod nevysokým náspem
Na části tělesa je štěrkové lože čerstvě rozoráno a pražce pohozeny na okraji náspu
Úsek je zhruba 100 metrů dlouhý. Za ním je těleso opět neporušené
.
.
Prořez náletových dřevin v lesíku pod skladovým objektem opět ukázal velmi dobře zachované těleso vlečky. K dokonalosti chybí "pouze" kolejnice
Kousek před samotným areálem skladu je svršek přehrazen násypem tělesa zpevněné panelové cesty
.
Krom nesčetného množství pražců se dochoval také jeden ze sklonovníků, dnes už bohužel s nečitelnými údaji
Poslední křížení vlečky s účelovou komunikací před vstupem do areálu skladů
.
Za ním následují zbytky prvního oplocení se zbytky první vjezdové brány ...
... a v zápětí druhé brány druhého oplocení
Za bránou se vlečka rozšiřovala do dvou kolejí. Zatímco levá kolej pokračovala dále do hloubi areálu, pravá směřovala k překládkovým rampám u skladových objektů u nichž končila
Kilometráž vlečky občas připomene několik zapomenutých kilometrovníků
A jsme u první překládkové rampy. Zde se z železničních vozů vykládal vojenský materiál a odvážel do přilehlých skladů
Samotné sklady jsou dnes silně zdevastované a z většiny dnes stojí již jen obvodové zdi jako v tomto případě. Podobný obrázek se nám naskytne ještě několikrát
Na rozdíl od skladů jsou překládkové rampy díky své bytelné železobetonové konstrukci dosud v poměrně dobrém stavu
Dochovaný šturc u prvních skladů konstrukčně řešený z dřevěných železničních pražců, zesílený zemním valem
.
Další ze skladů, stav naprosto totožný s předchozími
Další ze zakončení manipulační koleje u skladového objektu
Pokračujeme dále do areálu. Kolejovou pláň tu pokrývá místy jen stěží prostupný porost. Je proto vhodné pokračovat dále po souběžné obslužné cestě
Další kolejový šturc
Pomalu se dostáváme na samotný konec vlečky. Vpravo jeden z mnoha skladových objektů s přímou vazbou na železniční vlečku
A záhy se ocitáme na konci vlečky
Pohled od šturcu zpět směrem k vjezdové bráně. Vlečka tu ale nekončila vždy. Za šturcem pokračuje opuštěné těleso dále ...
... až k samotnému oplocení areálu ...
... kde definitivně končí

Na závěr přidám několik fotografií objektů samotného muničního skladového areálu

.
.
.
.
.
.

Text a foto: Michal Boček

Použitá literatura: