Duben 2019

Slaný - Kačice

10. dubna 2019 v 22:14 Úzkorozchodné dráhy
Úzkorozchodná dráha Slaný - Studeněves - Kačice patřila mezi ty známější. O vznik dráhy se zasloužil majitel smečenského panství Jindřich Clam-Martinic. Stavba dráhy o rozchodu 700 mm probíhala v letech 1903 až 1904 s konečnou délkou 13,785 km. Dráha byla stavěna jako neveřejná jen pro potřeby panství. Takto fungovala do roku 1908, kdy byla vydána koncese pro provozování veřejné nákladní dopravy. Ta mj. nařizovala prodloužení dráhy na důl Schoeller, čímž se dráha prodloužila na celkových 15 km. Do páteřní tratě bylo zaústěno několik vleček. Ve Studeněvsi to byla vlečka na Heidlerův mlýn, ve Smečně pak odbočka k zámku. Maximální povolená rychlost byla stanovena na 15 km/h. Koncese zavazovala také k pořízení dvou tříosých lokomotiv a asi 199 nákladních vozů. Pro uvažované zavedení veřejné osobní dopravy byly pořízeny dva osobní vozy. Ta tu byla provozována mezi léty 1911 až 1921, poté byly vozy využívány již jen pro potřeby panství a k inspekčním jízdám úředníků ministerstva železnic. Na dráze sloužily celkem tři parní lokomotivy. První stroj přišel na dráhu v srpnu 1904 - trojspřežní stroj Orenstein a Koppel následovaný v letech 1905 a 1909 dvojicí lokomotiv Krauss a Linz.
Svůj počátek měla dráha ve Smečně v sousedství železniční stanice velké dráhy, někdejší Pražsko-duchcovské dráhy. Vzniklo tu nádraží o třech kolejích se správní budovou dráhy, staničním skladištěm. Koncová stanice Smečno-Šternberk ležela v blízkosti vlečky dolu Scholler u obce Kačice.
Hlavní uplatnění dráha nacházela pro potřeby cukrovaru ve Studeněvsi a pivovaru ve Smečně. Přepravovala se řepa, řepné semeno, uhlí, koks, vápenec, cukr či melasa. Před I.světovou válkou dráhu využíval také sousední dvůr pro dopravu písku, cihel a obilí. Po válce to byl již výhradně jen cukrovar, což se neblaze projevilo na dalším fungování dráhy. Ekonomické problémy vedly po skončení řepné kampaně v roce 1931 ke zrušení studeněvského cukrovaru. Jeho uzavření velmi záhy předznamenalo konec dráhy, pro kterou náhle nebylo jiného využití. I přes nesouhlasné stanovisko byl provoz dráhy ukončen k 31.3.1932 a dva roky na to došlo ke snesení kolejového svršku.
Přestože od zrušení dráhy uběhlo již spoustu času, vyplatí se i dnes vážit kroky do míst kudy trať dříve vedla. Pozůstatků je v krajině stále dost. Ať už jsou to náspy, zářezy, kamenné mostky či provozní objekty dráhy. Mimo samotnou dráhu se zachovalo také několik skříní bývalých nákladních vozů dráhy. Dnes je možné je naleznout a obdivovat v soukromých sbírkách Muzea průmyslových železnic ve Zbýšově či ve skanzenu Solvayových lomů u Bubovic.

.
Putování za pozůstatky někdejší dráhy zahájíme ve Slaném. Na protější straně kolejiště "velké" dráhy narazíme nejprve na objekt někdejšího staničního skladiště úzkorozchodky. Dnes notně zdevastované a obývané bezdomovci.
Kolejová pláň někdejší úzkorozchodné stanice se třemi kolejemi dnes pozvolna zarůstá náletovými dřevinami. Část slouží jako účelová komunikace.
Ve správní budově ČSAD Slaný by dnes jen těžko někdo hledal někdejší výpravní budovu stanice Slaný. Přestavba zcela zahladila stopy původního vzhledu objektu.
Od slánského nádraží pokračovala trať zástavbou při levém okraji silnice
.
Silnice se z pokračování osy dráhy odklání před Studeněvsí. Původně silnice i trať pokračovala v přímém směru. Výstavba obchvatu Slaného silnici odklonila na přeložku kolem Krkavčího mlýna.
Za obchvatem těleso silnice a dráhy pokračuje jako neudržovaná komunikace. Záhy vstupuje do zástavby obce Studeněves.
Napojení přeložky na původní komunikaci. Vlevo od křižovatky byla výhybka, ze které odbočovala kolej do Krkavčího mlýna.
V ose odbočky dnes vede pěší stezka.
Objekty mlýna jsou po celkové rekunstrukci a slouží jako výrobní a skladové prostory.

Průchod dráhy obcí Studeněves. Trať vedla po levém okraji vozovky. Pohled směrem ke Slanému.
Z někdejšího studeněvského cukrovaru se dochovala pouze vysoká zeď oplocení. Uvnitř areálu byly veškeré objekty demolovány.
K areálu cukrovaru těsně přiléhalo lokomotivní depo dráhy s provozním zázemím. Objekt někdejší rotundy o třech stáních spolu s objektem vodárny dosud stojí. I přes stavební úpravy si dosud zachovává svůj někdejší vzhled a dispozici.
Opouštíme Studeněves. Těleso dráhy tu po nevysokém náspu obkružuje Cukrovarský a Řisutský rybník.
.
Mezi rybníky překračuje tok Červeného potoku pomocí cihelného mostku. Takových to staveb tu najdeme během cesty ještě několik.
Za rybníky pokračuje násep v přímém směru a volně překračuje do zářezu.
.
Ten, ačkoliv je na obou koncích částečně zavezen sutí a odpadky dodnes ukazuje svoji mohutnost a objem vykonaných zemních prací.
.
.
Na jeho konci se nám otevře pohled na obec Přelíc s charakteristickou dřevěnou zvonicí místního kostela. Navazující těleso s částí zářezu a náspu bylo rozoráno. K jeho pokračování je třeba se vydat vpravo po vrstevnici k toku Drneckého potoka
V pohledu fotografa takřka v přímém směru ke sloupu vysokého napětí.
Zde, na okraji remízku je částečně odtěžený vysoký levotočivý násep překonávající údolí Drneckého potoku.
Jeho křížení s tělesem dráhy řeší v náspu tento cihlový mostek
Pohled z náspu směrem ke Studeněvsi
Z údolí Drneckého potoka dráha stoupala v odřezu směrem k Přelíci
Pohled z tělesa na těleso. Tak by se dal nazvat tento snímek u Přelíce. Vlevo dráha klesala k Drneckému potoku, aby záhy v "esíčku" stoupala k dlouhému zářezu nad Studeněvsí, který je patrný vpravo na horizontu, coby pás stromů.
Před Přelící se těleso ztrácí a je málo zřetelné.
Část zářezu vedle komunikace na Ledce za Přelící
Dále těleso využívá cesta a je tudy vedena zelená turistická značka.
.
Před obcí Ledce se těleso dráhy z cesty odklání na nejmohutnější násep na celé dráze. Pomocí něj překonávala trať údolí Šternberského potoka
Zvláště při vegetačním klidu vyniká jeho mohutnost.
.
.
Za ním je asi v délce 400 metrů opět přerušeno a rozoráno. Pohled z navazující části směrem ke Slanému, které je částečně patrné na horizontu.
Na dlouhém přímém úseku se střídají četné zářezy a náspy
.
Průchod někdejší cihelnou s přilehlým hliništěm
.
Při okraji smečenské bažantnice je těleso opět rozoráno. K dochovalému mostku přes Muclavský potok doporučuji se vydat okrajem pole
Po necelých 300 metrech dojdeme k torzu náspu odtěženému z obou stran s dochovaným cihlovým mostkem nad Muclavským potokem
Od mostku nás čeká opět cesta přes pole na silnici Nová Ves - Smečno
Při okraji bažantnice se těleso znovu objevuje vlevo od silnice
Projde kolem někdejší myslivny a začne vydatně stoupat ke Smečnu
Výrazné převýšení na východním okraji bažantnice při okraji zástavby Smečna bylo řešeno pomocí pravotočivého náspu
.
Ten je v místě křížení s vysokým napětím přerušen prokopáním
Na konci oblouku, v blízkosti zámeckého parku se nacházela odbočka do stanice ve Smečně. Pohled od výhybky. Vlevo je patrné těleso směrem na Slaný, vpravo pak ke smečenskému nádraží
Podmáčené těleso odbočky před oplocením zámecké zahrady, kterým dráha procházela.
Dochovaný objekt někdejší stanice Smečno, dnes slouží bytovým účelům
Dochované relikty na fasádě spojení s dráhou ani dnes nezapřou.
Pohled na boční trakt smečenského nádraží
Za výhybkou odbočky těleso dále směřovalo skrz smečenskou bažantnici do dlouhého zářezu vylámaného ve skále.
Dnes je sice už částečně zavezen navážkou ...
... ale i tak si dosud zachovává svoji mohutnost. Místy je až pět metrů hluboký a takřka 250 metrů dlouhý
.
.
Na jeho konci výraznější pozůstatky na dráhu končí. Těleso je rozoráno a v souběhu se silnicí Smečno - Kačice se taktéž nic nedochovalo
.
V místě křižovatky na Libušín, dráha přešla na druhou stranu a pokračovala v ose stromořadí.
Torzo mostku mezi Kačicemi a Libušínem
.
A zde se již dostáváme do prostoru někdejšího koncového nádraží Kačice, sousedícího s kolejištěm normálněrozchodné vlečky na důl Schoeller v Libušíně.
Objekt někdejší staniční budovy úzkokolejky byť v žalostném stavu dosud stojí.
Po roce 1908 byla dráha prodloužena od stanice Kačice až k dolu Schoeller v Libušíně. V lesním porostu je těleso dobře patrné a průchodné
.
Na okraji lesa se nám naskytne industriální panorama, kdysi tak typické pro oblast Kladenska.
Připomínkou slávy někdejšího kladenského hornictví tu představuje soubor památkově chráněných staveb někdejšího dolu Schoeller. V jeho areálu dráha Slaný - Smečno - Kačice končila a zde také naše putování zakončíme.

Text a foto: Michal Boček

Použitá literatura:
-Zaniklé tratě - dokument o zaniklých tratích iDNES.cz