Prosinec 2019

Diana

26. prosince 2019 v 20:57 Úzkorozchodné dráhy
Vznik této úzkorozchodné dráhy je úzce spjat se stavbou nové dvoukolejné trati z Brna do Havlíčkova Brodu. Ta se začala stavět v roce 1938 na několika místech souběžně. V námi sledovaném úseku se na stavbě trati podílely stavební firmy Hlava a Kruliš, které pro stavbu využívaly síť stavebních úzkorozchodných drážek. Válečné události druhé světové války však stavbu trati v roce 1942 přerušily skrz nedostatek materiálu a absenci dělníků, neboť prioritou byla vojenská výroba. Rozestavěné těleso včetně trojice tunelů mezi Vlkovem a Tišnovem tak zůstalo ležet ladem. Tou dobou v celé Evropě zuřila válka, stupňovaly se letecké útoky na zbrojní podniky Německa, letecký průmysl nevyjímaje. Firma Messerschmitt utrpěla na svých závodech značné škody a hledala náhradní prostory pro výrobu, které by byly chráněny před zničením, především bombardováním. Byla snaha ukrýt výrobu pod zem v co možná nejkratším čase, čemuž dobře vyhovovaly opuštěné štoly, doly, silniční a železniční tunely. V březnu 1944 se do hledáčku dostalo okolí Tišnova, kde danným předpokladům vyhovovala trojice takřka dokončených tunelů na rozestavěné trati. Aby se výroba mohla vůbec rozjet, bylo nejdříve potřeba vyřešit dopravní infrastrukturu, neboť k tunelům dosud nebyly stavebně dokončeny navazující tělesa náspů, zářezů a stavebně hotovy nebyly ani okolní mosty. Pro dovoz materiálu pro samotnou stavbu továrny, provoz, výrobu nebylo vzhledem k členitému terénu, absenci kapacitních komunikací a zranitelnosti před leteckými útoky vhodné využít silniční dopravu. Padlo tedy rozhodnutí postavit úzkorozchodnou dráhu. Svůj počátek měla na nádraží v Tišnově a sledujíc tok říčky Loučky a Libochovky končila u osady Borky nedaleko Níhova. V části trasy využila již zbudované těleso stavebních drážek. Pro trať byl zvolen rozchod kolejí 760 mm. Stavba probíhala ve značné časové tísni, čemuž odpovídal také stav traťového spodku i svršku. Kvalita umělých staveb by se dala přirovnat spíše dočasnému provizoriu. Na sucho skládané opěrné zídky, kolejový rošť byl až na několik málo úseků zasypáván pouze popelem z tišnovské výtopny. Na 15 km bylo postaveno na 30 mostů, vesměs dřevěných. Do provozu byla nasazena dvojice parních lokomotiv Henschel. Tyto stroje sloužily na páteřní trati. Na posun se využívala dvojice motorových lokomotiv Gebus z továrny Ferrovia Radotín. Vozový park tvořily výklopné vozy s dřevěnou nebo kovovou korbou, dále větší množství klanicových, plošinových a jednoúčelových vozů. Pro přepravu osob sloužily dva osobní vozy z rakouské továrny v Simmeringu. V polovině roku 1944 byla továrna Diana již v plném provozu. Drážka umožnila dopravně spojit vlakové nádraží v Tišnově s továrnou a většinou objektů továrny Diana. Jen v oblasti osady Kutiny vzniklo postupně na 28 objektů náležicích k továrně Diana v podobě ubikací, jídelen, kuchyní, skladů. Mnohé z nich po adaptaci na rekreační objekty, hospůdky a letní tábory stojí dodnes. Vlastní stěžejní část továrny Diana, kde se kompletovaly součásti stíhaček Bf 109 Messerschmitt byla jak bylo již řečeno umístěna do trojice budovaných železničních tunelů. První z nich "A" o délce 633 metrů u osady Mezihoří a vesnice Dolní Loučky sloužil k výrobě trupů letadel. Druhý "B" o délce 215 metrů u obce Lubné měl sloužit pro výrobu hydrauliky a dalších jemných součástek letadel. V pořadí třetí "C" dlouhý 531 metrů u obce Níhov byl vyčleněn pro výrobu křídel. Značný výškový rozdíl trasy drážky Diana vedoucí údolím a tunelů umístěných vysoko ve svahu, byl vyřešen pomocí svážnic. Materiál pro výrobu tudy putoval nahoru. Opačným směrem se těmito skluzy spouštěly dolů do údolí hotové trupy letadel kde se následně překládaly na nákladní automobily a odváželi do Tišnova. Křídla putovala samostatně od tunelu "C" úzkorozchodnou drážkou přes dřevěný most na louky Na podlazí, kde se prováděla finální povrchová úprava. Odtud se podobným způsobem jako trupy odvážely nákladními automobily.
Osud dráhy se naplnil s ukončením výroby v továrně při osvobození v roce 1945. Na krátký čas ještě posloužila k odvozu materiálu z tunelů, limitujícím prvkem pro další využití byl zhoršující se technický stav. Po zastavení dopravy docházelo k častým krádežím a následnému snesení. Památek na samotnou drážku se v terénu mnoho nezachovalo. Velkou měrou má na tomto stavu podíl malá kvalita prováděných stavebních prací, četné povodně a také časový odstup od konce provozu. Přesto všechno lze trasu i dnes vysledovat a na několik fragmentů po trase narazit. Tak vzhůru na ně !

.
Naši vycházku po stopách Diany začneme u portálu Níhovského tunelu nebo také tzv. "tunelu C", kde se za časů Diany montovala křídla letadel.
Pod tunelem "C" u osady Borky v blízkosti říčky Halda již lze narazit na dochované těleso někdejší úzkorozchodné drážky továrny Diana. Tento úsek vznikl již před existencí továrny Diana, coby stavební drážka firmy Hlava při výstavbě blízké opěrné zdi nad potokem.
Tímto snímkem jsme se přesunuli o kousek níže po proudu říčky Halda do prostoru mezi tunely "C" a "B". Vlevo je znatelná vodní nádrž Kopyto, vpravo pak ční vrcholek Pochopovy skály. Dispozice tohoto místa za dob provozu továrny Diana byla následující: kmenová trať obcházela vodní nádrž po levém okraji ve směru Borky - Tišnov. Do ní byla zaústěna trojice svážnic směřujících vzhůru na plošinu k tunelu "B". Přes údolí se klenul mohutný dřevěný most, pomocí něhož překračovala údolí trať drážky od tunelu "B" ke Kuřimské Nové Vsi. Tuto trať vybudovala stavební firma Hlava a továrna Diana ji jen takříkajíc zdědila. Jedna z opěr mostu byla ukotvena přímo do Pochopovy skály. Vzhled a umístění mostu na tomto prostoru ukazuje dobový snímek níže.
.
Vodní nádrž Kopyto, sloužící továrně Diana primárně pro výrobu elektrického proudu a doplňkově i jako případná požární nádrž dnes zeje prázdnotou.
Na stejné místo se tentokráte podíváme shora z hrany Pochopovy skály, tedy z míst, kde stával dřevěný most nad údolím. Dole v údolí se nám rýsuje charakteristický tvar nádrže Kopyto, za ní je patrné těleso kmenové trati. V levé části se nacházelo nádražíčko o dvou kolejích a pokračování tratě směrem k tunelu "C". Do svahu na protější straně, kde je mezi stromy patrná dnešní trať č.250, vedla trojice svážnic pro dopravu materiálu z/do továrny Diana.
Pokud se na Pochopově skále otočíme čelem vzad od údolí, spatříme navazující těleso drážky ke Kuřimské Nové Vsi v podobě vysokého náspu.
Pro svoji odlehlost a umístění vysoko nad údolím je i dnes velmi dobře zachován.
.
Na násep navazuje hluboký pravotočivý skalní zářez.
.
Kousek za zářezem se nacházejí po levé straně tělesa betonové základy jeřábu, pomocí něhož se překládal dovezený materiál nákladními automobily na vozíky úzkorozchodné drážky.
.
Prostor konce drážky na lukách Na podlazí, kde se nacházely další objekty továrny Diana.
Základ závory náležící ke strážnímu stanovišti před vjezdem na dřevený most u Pochopovy skály.
Vraťme se ale zpět do údolí říčky Halda za pozůstatky kmenové trati směrem k Tišnovu. Střídavě tu lze naleznout fragmenty tělesa dráhy, sestávající ze sucha naskládané kamenné rovnaniny.
.
Betonové základové patky bývalého přemostění drážky přes potok Halda pod nádrží Kopyto. Tento most byl specifický tím, že byl společný jak po drážku tak pro přilehlou cestu vedenou údolím
.
V některých úsecích těleso využívá lesní cesta.
Jindy je ukryto v husté neprostupné vegetaci, jako třeba zde pod osadou Lubné.
Prostor nádraží pod tunelem "B" u osady Lubné. Stanice sestávala ze dvou kolejí, do nichž byla zaústěna svážná dráha k tunelu "B" (patrné těleso vpravo na okraji lesa). Zde končila ve směru od Tišnova osobní doprava. Dále směrem k Níhovu jezdily pouze nákladní vlaky.
Další série snímků zobrazuje fragmenty tělesa směrem ke Kutinám.
.
.
.
Dosud stojící objekty někdejších skladů, ubikací, jídelen továrny Diana na Kutinách. Část slouží jako restaurace, část jako rekreační ubytování nebo letní tábory
.
.
Dále těleso střídavě využívá lesní cesta či pěšina.
.
Prostor bývalé výhybny u Balákova mlýna.
Skála u Balákova mlýna, kolem níž drážka procházela, musela být při výstavbě dráhy pro průchod tělesa upravena sestřelením.
Dnes její trasu využívá cesta.
Pod Mírovou.
Místo, kde se nacházela odbočná kusá kolej sloužící pro úkryt lokomotivy během náletu či pro odstavování souprav. Dosud je tu zachována vysoká kamenná opěrná zeď.
Těleso v podobě terénní vlny na loukách Pod Dubincem.
Těleso drážky před osadou Chytálky.
Pod Falcovým mlýnem.
Opěra přemostění drážky přes tok Libochovky u viaduktu v Dolních Loučkách na odbočné trati k tunelu "A".
.
Naše putování zakončíme v Dolních Loučkách u mostu Míru. Dále k Tišnovu je pozůstatků po dráze Diana velmi málo.


foto Michal Boček (5/2019)

Použitá literatura: Diana - Továrna na smrt (Miroslav Vaněk, Fakta 2003)